Když nemůžu, tak Lužky

Někdy se stane, že zanedbám prevenci, jedu na plné obrátky bez pauzy pro sebe, až dočerpám všechnu svou energii a dále není z čeho brát. V tu chvíli mi pomůže jediné – obout pohorky, vzít batoh na záda, hole do rukou, a vyrazit do přírody. Přesně to se mi stalo minulé jaro. Naplánovala jsem si tedy s kamarády čtyři dny pokračování ve Stezce Českem.

Jenže, pár dní před odjezdem, mi to kamarádi odřekli, a já už na poslední chvíli nebyla schopna sehnat žádného parťáka. A přiznávám, že samotná chodit po horách nemám odvahu.

Smířená s tím, že teda nikam nejdu, jsem šla načerpat alespoň trochu energie na středeční venkovní koncert v rámci Pražského Montmartru. Symbolicky jsem si na sebe vzala tričko s nápisem “Když nemůžeš, tak hory”. Nápis hned zaujal kamarádku, které jsem vylíčila, jak jsem vyčerpaná a potřebovala bych někam vypadnout. Kamarádku mé vyprávění o pochodech přírodou nadchlo, a tak jsme se domluvily, že vyrazíme spolu.

Hledala jsem tedy, co by se dalo za víkend zvládnout, až jsem narazila na Lužické hory, které se dají přejít za dva dny. Jako bonus mělo být minimum turistů. Volba byla jasná. Naše trasa vedla z České Kamenice do Jablonné pod Ještědí s přespáním pod Luží, celkem nás čekalo cca 60km.

V sobotu ráno jsme tedy vyrazily Lužickým rychlíkem do Děčína. Samotná cesta vlakem kolem Labe byla zážitek. V Děčíně jsme přestoupily na vlak do České Kamenice, odkud náš pochod začal.

Hned u České Kamenice jsme vystoupily na rozhlednu Jehla, pak jsme přes Bratrské oltáře pokračovaly k čedičové skále Zlatý vrch. Párkrát jsme z trasy odbočily, a to na rozhledu Studenec a hrad Tolštejn. Den jsme ukončily na chatě Luž pod nejvyšší horou Lužických hor. Ráno jsme začaly výstupem na Luž, a pokračovaly dál do skalního města na německé straně, kde jsme poprvé narazili na pár turistů. Ještě nás čekal drsný výstup na Hvozd a pak už jsme to směřovaly do Jablonného v Podještědí, kde jsme tak tak stihly vlak.

Od té doby se do Lužek moc ráda vracím. Jsou opravdu turisticky nedotčené, nabízejí krásnou přírodu, skalní útvary, menší kopce, a dají se přejít za dva dny, takže ideální víkendovka. Další přechod jsem dala třeba z východu na západ, z Jítravy do Jiřetína pod Jedlovou. Během psaní tohoto článku už vymýšlím další trasu a nemůžu se dočkat, až hodím batoh na záda a vyrazím. A tentokrát preventivně!

Tady mapa prvního přechodu⬇️